Výstava dvou malířek a grafiček Hany Sommerové (*1996) a Karolíny Šulcové (*1997) vzešla z dlouhodobé spolupráce obou umělkyň. Hana i Karolína vystudovaly AVU v Praze a jejich primárním médiem je malba. Náměty a osobité podoby obrazů se postupem času začaly přelévat také na papír. Grafické techniky dávají autorkám potřebnou volnost a objevování grafických specifik vzrušující pocit z překvapivých výsledků. Práce na papíře jsou pro ně rozšiřující platformou, kde znovunalézají podstatu svého výtvarného jazyku. Výraz vystavených děl obou umělkyň je na první pohled odlišný a přesto spojitý.
Autorky vedou pomyslně dialog někde v meziprostoru mezi venkovním světem a vnitřním prostředím. Pojítkem je hloubka všímavého pohledu a snaha uchovat momenty míst. V instalaci se objevují pevné architektonické formy (stěny nebo domy) většinově zasazené do lyrické až melancholické atmosféry. Karolína Šulcová u nich využívá techniku akvatinty, která jí dovoluje postihnout jemné přechody barevných stop. Experimenty se soutisky, kombinacemi a sytostí barev jsou pro Šulcovou hmotným uchopením vnitřních pocitů a vzpomínek. Oproti tomu pohledy z okna do zahrady či lesní krajiny od Hany Sommerové působí hmotně. Je to dáno technikou linorytu, ke které má umělkyně vztah také proto, že jí, na rozdíl od malby, umožňuje dosáhnout odlišných výrazů. Sommerová v grafikách viděný úsek prostoru nejprve rozloží na jednotlivé části, aby ho pak zpátky soutisky vybudovala. Ilustrativností a jasným vymezením forem vyjadřují ve své jednoduchosti podstatu viděného. A je to právě jiné ztvárnění podobných postupů, které autorky spojuje a propůjčuje dynamiku společnému pohledu do krajiny.